1. Předchůdci mediálního umění v ČR

7. prosince 2009 v 15:57 | Katka |  1.1. Umění nových médií v bývalém Československu a v České republice po roce 1989
Správce: Katka
Oponenti: Zdeněk

1. Předchůdci mediálního umění v ČR
Zdeněk Pešánek, Zdeněk Sýkora, Alexander Hackenschmied (Hamid).

Zdeněk Pešánek (1896 - 1965)

• jeden z nejvýznamnějších umělců tvořících ve světovém kontextu
• vystudovaný sochař
• narozen 12. 6. 1896 v Kutné Hoře a umění studoval na odborné sochařsko kamenické
• škole v Hořicích a na Akademii výtvarných umění v Praze
• tradiční sochařské materiály v jeho díle vystřídalo elektrické světlo, pohyb, zvuk a barva
• v celém světě je uznáván jako nedoceněná postava české i světové meziválečné avantgardy
• tvůrce, který se věnoval otázkám kinetického multimediálního umění a realizoval ve své době bezesporu nejvíce prací tohoto typu
• tvůrce vůbec první veřejné kinetické plastiky na světě "Edisonova transformační stanice" , která byla umístěna na stejnojmenné funkcionalistické stavbě v Praze. Plastika byla později z budovy trafostanice odstraněna, ale můžeme jí zahlédnout třeba ve filmu Světlo proniká tmou z roku 1930. Po odstranění z budovy záhadně zmizela během druhé světové války a nikdy nebyla objevena. Její model můžete vidět ve Veletržním paláci.
používáním neonu jako uměleckého výrazového prostředku předběhl vývoj umění nejméně o třicet let
Zdeněk Pešánek zemřel sám a zcela zapomenut v roce 1965.

Barevné klavíry
Během 20. let Pešánek pracoval na projektu tzv. "barevného klavíru". Prostřednictvím jeho klávesnice vytvářel abstraktní světelné básně - proměnami abstraktních obrazců, které mohly kontinuálně přecházet jeden v druhý. Za klaviaturu barevného klavíru usedl při jeho pražské premiéře roku 1928 významný avantgardní skladatel Ervín Schulhoff.

Vytvořil dva odlišné typy. První model byl němý. Obsluhoval se klaviaturou, ačkoli podle Pešánka mohl být použit i psací stroj. Úhozy do klávesnice vyvolávaly pouze určité světelně kinetické
kombinace. Vývojově mnohem dál byla druhá verze barevného klavíru, jejímž prostřednictvím
vytvářel Pešánek abstraktní světelné básně, podobající se nepředmětným obrazům projektovaným
na kruhovou plochu o průměru tří metrů. Tvar abstraktních obrazců, které mohly kontinuálně
přecházet jeden v druhý, určily základní geometrické předměty. Body, kruhy, čtverce,
trojúhelníky, obdélníky a vlnovky. Pro tento druhý barevný klavír, disponující širokým
výrazovým rejstříkem, Pešánek dokonce zkomponoval imateriální světelnou skladbu nazvanou
"Světla velkoměsta".
Ve druhém barevném klavíru se Pešánkovi podařilo vytvořit velmi důmyslné světelné pole, jehož
projekci by bylo možné charakterizovat jako světelně - kinetickou malbu, úzce korespondující s
tehdejším stavem bezpředmětného malířství a zejména filmu. Žádná z verzí barevného klavíru se
nedochovala, a známe je pouze z fotografií a dobových textů.

Za jedno z nejdokonalejších děl, ve kterém slouží světlo jako materiál, považoval Zdeněk
Pešánek ohňostroj. Podle něj je důležitým prvkem při tvorbě ohňostroje nebo světelně kinetické
fontány autorský záměr. Tvrdil, že pokud při tvorbě fontány nebo ohňostroje (a vlastně i jiné
kineticke metody) vytváří autor plán nebo druh scénáře, stává se ohňostroj uměleckým dílem.
V opačném případě by podle něj došlo pouze k bezúčelnému demonstrování techniky.

Pešánkův přínos je spatřován především:
• v přímém interaktivním naprogramování kinetické skladby z klávesnice
• v koncepci světelného urbanismu a multimediálních slavnostních představeních
• v originálních světelně kinetických plastikách z prosvětlovaných tvarů

model kinetické plastiky z Edisonovy trafostanice - umístěn v NG


původní umístění plastiky na budově


http://www.youtube.com/watch?v=SOAcNXnbEIo - krátky film "Světlo proniká tmou"



Zdeněk Sýkora (1920-souč.)

  • malíř, grafik, sochař a pedagog
  • narozen 3.2. 1920 v Lounech
  • vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě a za 2. svět války, po uzavření vysokých škol nacisty, musel sloužit na železnici - o tohoto období také spadají jeho první malířské pokusy (1940)
  • po válce navštěvoval ČVUT v Praze, kde se zabýval především deskriptivní geometrií a později ještě Pedagogickou fakultu UK se zaměřením na výtvarnou výchovu.
  • na pedagogické fakultě působil následně jako asistent, později docent malby na UK - jeho tvorba tedy zpočátku nebyla přímou obživou
  • je představitelem avantgardního umění a ve své době byl stylem tvorby naprosto ojedinělý
  • je klíčovou osobností konstruktivního myšlení a jeden z prvních průkopníků využívání počítačové technologie ve výtvarné tvorbě vůbec
  • v průběhu let založil výtvarné skupiny Křižovatka, Nová skupina, UVU a Umělecké besedy.
  • v jeho umění spatřujeme vlivy surrealismu a kubismu - především byl ale ovlivněn přírodou a základními přírodními prvky, ačkoliv to na první pohled nemusí být úplně zřejmé


V počátcích své tvorby (40./50.léta) se věnoval především realistické malbě - konkrétně krajině,
Později začal přecházet ke geometričtějším kompozicím. Začal se také zabývat problémem hledání barvy.
Od problematiky hledání barvy přešel ke strukturám elementů, následně makrostrukturám až postupně dospěl k ještě více plošnějším a zjednodušenějším geometrickým kompozicím (první struktury 1962-1963, ještě bez využití počítač.technologie).

V roce 1964 začal spolupracovat s přítelem a matematikem Josefem Blažkem na využití počítače LGP-30 ve výtvarném procesu. Tento počítač byl německé výroby zhruba o velikosti psacího stolu. Jeho vstupem i výstupem byl elektrický psací stroj a děrné pásky.
Přes dva roky pracovali na metodě "vypočítávání" obrazu.
Do tohoto období spadají také první obrazy struktur s využitím této technologie.Tento princip tvorby pak Sýkora využíval dalších 10 let, než ho začal považovat za vyčerpaný.
Sýkora se tedy v 60. a na přelomu 70.let věnoval tzv. "kombinatronickým" strukturám.
Znamenalo to organizování plochy obrazu ve strukturách v podobě rastru uspořádaného topologicky podle variových prvků.
Topologie je obor matematiky, který se zabývá se zkoumáním vlastností geometrických útvarů, které se zachovávají při vzájemně jednoznačných oboustranně spojitých zobrazeních.
Základní barevností v té době byla černá a bílá a nešlo o pouhé abstrahování - šlo o již zmíněnou "kombinatroniku vztahů"
Kombinatorika(kombinatorická matematika) je pro vysvětlení část matematiky zabývající se kolekcemi prvků množin s definovanou vnitřní strukturou. Otázky, které kombinatorika řeší, se obvykle týkají počtu nějakých objektů (nebo skupin objektů) s definovanou strukturou.

Jak už bylo zmíněno, postupně začal docházet k vyčerpání této metodya snažil se tuto jí nově obohatit. Jeho první změnou bylo kombinování většího množství barev.
Postupem času začal čím dál tím více dávat prostor půlkruhovým elementům struktur až došel k samotným křivkám těchto elementů - k vzájemným vztahům těchto křivek, které vytvářely obrysy.
V roce 1973 vzniká první čistě "liniový" obraz "První linie" a od roku 1974 se tomuto principu věnuje bez přestávky.
Stále ještě využívá počítačovou technologii, která postupně převedla úplnou nahodilou tvorbu na všechny parametry tvorby obrazu: vypočítává tedy vše od šíře linií, počet linií, jejich poloměr, barevnost ze zadané barevnice, výchozí body atd…
Jeho liniové obrazy jsou v podstatě konstrukcemi geometrických křivek podřízených bezvýhradně pravidlům náhody/nahodilosti.
Tento princip tvorby využívá dodnes a tvoří monumentální část jeho tvorby.


Do roku 1969 mohl alespoň částečně vystavovat i když byl velmi avantgardní a vkusu většiny rozhodně nevyhovoval. Dokonce se mu podařilo zrealizovat několik děl v architektuře - především mozaiky ovlivněné jeho černobílými strukturami. Jedna realizace dokonce proběhla v zahraničí.
Jako mnoho jiných nepohodlných autorů byl však po roce 1969 zatlačen do pozadí.
Autor nikdy zcela nepodlehl žádnému konkrétnímu výtvarnému směru, a vždy byl a dodnes je považován za solitéra.
Jak už bylo naznačeno, Sýkora předběhl svými kombinatronickými strukturami ze 60.let světový vývoj a ve své době nemohl být zcela pochopen - především u nás.
Jeho tvorba však nalézala mnoho fanoušků mezi matematiky a vědci.
Dnes je jeho dílo velmi žádáno, je zastoupen v mnoha domácích i světových galeriích a jeho obrazy se na aukcích moderního umění prodávají za jedny z nejvyšších částek.




kombinatronická struktura ze 60.let - (později realizováno jako keramická mozaika na větracích věžích Letenského tunelu v Praze)

struktura s větším podílem půlkruhových a kruhových elementů, které Sýkora začal tvořit na začátku 70.let

jeden z "liniových" obrazů, které Sýkora vytváří od poloviny 70.let


propagační leták k počítači LGP-30


Alexander Hackenschmied (1907 - 2004)
(pseudonym Hammid)



fotograf, publicista, kameraman a režisér, jenž patřil k nejvýznamnějším osobnostem české filmové a fotografické avantgardy
• na počátku 30. let 20. století byl propagátorem světových avantgardních hnutí, uspořádal jednu z prvních projekcí avantgardních filmů v Praze, kde uvedl například filmy fotografa Man Raye
do dějin kinematografie se zapsal především jako autor filmu ODPOLEDNÍ OSIDLA (Meshes of the Afternoon) (1943), který natočil společně se svou tehdejší manželkou Mayou Deren. Tento film je dnes uváděn jako iniciační a zároveň nejpodstatnější titul tzv. druhé americké avantgardy. Později spolupracoval jako kameraman a střihač i na dalších filmech Deren
po roce 1961 začal spolupracovat s F. Thompsonem a jako spolurežisér a střihač vytvořil řadu multiprojekčních a IMAX filmů pro světové výstavy


Po maturitě na gymnáziu začal od roku 1927 studovat na ČVUT obor architektura. Od konce dvacátých let se přitom soustavněji věnoval fotografické práci, která byla od mládí jeho velkým zájmem. Svým pojetím, čerpajícím mj. z předpokladů "nové věcnosti", se zařadil mezi přední protagonisty české "Nové fotografie" (Lehovec, Sudek, Berka, Viškovský aj.). Podle vlastních slov však vnímal fotografii spíše jako cestu k filmu. Jeho rané působení se na tomto poli odehrálo v mezích spolupráce na několika ambicióznějších titulech (ZEM SPIEVA, A ŽIVOT JDE DÁL anebo většina snímků Machatého), kde fungoval coby střihač, kameraman, asistent režie, architekt či umělecká supervize.

Nelze mu upřít průkopnictví zejména ve sféře domácí filmové avantgardy ať už ve smyslu praktickém či teoretickém. Publikované texty se zabývají otázkami nezávislého filmu a reálnými možnostmi jeho uměleckého, ale i ekonomického a společenského postavení v kontextu komerční kinematografické produkce. Kromě fotografických výstav uspořádal v Praze navíc i několik přehlídek avantgardního filmu, kde poprvé uvedl i svůj autorský debut BEZÚČELNÁ PROCHÁZKA (1930). Záběry, volně propojené motivem putování muže z centra Prahy na periferii, se vyznačují výtvarnou kamerou a pozoruhodným montážním rytmem.(Bezúčelnou procházku přepracovali do nového díla s názvem Periferie v roce 2004 střihač Martin Blažíček a videoartista Filip Cenek).
Tyto postupy Hackenschmied dále rozvedl v následujícím snímku NA PRAŽSKÉM HRADĚ (1931), poetické studii gotické architektury Svatovítské katedrály. Neopomenutelnou součást jeho předválečné tvorby představuje také činnost v propagačním oddělení Baťových filmových ateliérů ve Zlíně od roku 1935. Snad nejproslulejším dílem, na němž zde Hackenschmied spolupracoval s Elmarem Klosem, je reklama na pneumatiky Baťa SILNICE ZPÍVÁ (1937), která získala zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži.

Po několika dokumentech, natočených při příležitosti Baťovy obchodní cesty kolem světa, přijal nabídku Herberta Klinea podílet se na snímku KRIZE (1939), mapující německou anexi československého pohraničí. Film byl dokončen v Paříži a jeho premiéra se konala v USA, kam se Hackenschmied coby exulant odebral před nacistickou hrozbou v roce 1939. Díky seznámení a sňatku s všestrannou umělkyní ruského původu Mayou Deren se mu záhy podařilo plynule navázat na úspěšné české období. Hned jejich první společný film, surrealisticky laděná ODPOLEDNÍ OSIDLA (1943), zaznamenal mimořádný zájem a posloužil jako jeden ze základních kamenů druhé americké avantgardy.

V roce 1947 se s Derenovou rozvedl a jako Alexander Hammid se stal americkým občanem. O několik let později začal pracovat pro filmové oddělení OSN a prosadil se jako střihač a režisér dokumentárních filmů. Vrchol jeho amerického období se však datuje setkáním s dokumentaristou Francisem Thompsonem, s nímž od počátku šedesátých let dlouhodobě experimentoval v rozvíjení nových formátů - multiprojekčních a IMAX filmů. Za jeden z nich - dokument, určený pro simultánní projekci na tři plátna ŽÍT! (1964) - získal Oscara.

Ačkoliv oficiálně stál Alexander Hackenschmied mnohdy spíše v pozadí řady projektů, na nichž se jakýmkoliv způsobem podílel, jeho osobní přínos v nich zůstává neocenitelný a současně nedoceněný. Jméno Hackenschmied vždy znamenalo příslib formální progresivity a pečeť umělecké kvality. Se svými více jak šedesáti realizovanými díly se stal jednou z klíčových osobností (nejen) české filmové a fotografické moderny.

http://www.youtube.com/watch?v=GR4Mcs9gPLc - Bezúčelná procházka
http://www.youtube.com/watch?v=jrfJM3m8wSE&feature=related - reklama na pneu Baťa
http://www.youtube.com/watch?v=YPi9i3gfSAM&NR=1 - Odpolední osidla (první část)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katka Katka | E-mail | 6. ledna 2010 v 20:46 | Reagovat

teda nechci prudit, ale editační systém tohodle blogu je k po... přeji všem pevné nervy při tvorbě příspěvků :)

2 tim09 tim09 | 17. března 2010 v 8:00 | Reagovat

celkem vycerpavajici info - ok. zdenek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama