11. Kybernetické skulptury - inscenování technologie – robotické umění.

7. prosince 2009 v 15:55 | Katka |  1. Archeologie umění interaktivních médií
Správce: Katka
Oponenti: Zdeněk

11. Kybernetické skulptury - inscenování technologie - robotické umění.
Inscenovaná technologie: automaty, androidy, roboty.
Počátky robotického umění - 60. léta: Tři základní strategie: ovládání na dálku (Nam June Paik a Shuya Abe- Robot K-456 (1964)); kybernetické entity (Tom Shannon - Squat (1966)) a autonomní chování (Edward Ihnatowicz - The Senster (1969-1970)).
Robotické umění dnes: Margo Apostolos, SRL, Louis-Philippe Demers a Bill Vorn.

1. Archeologie umění interaktivních médií
1.11 Kybernetické skulptury - inscenování technologie - robotické umění

AUTOMAT:
· nejobecnější pojem: označuje objekt vytvořený z jednotlivých mechanicky fungujících částí, který je však dále schopen fungovat vlastní silou
· někdy se význam rozšiřuje i např. na hliněné nebo dřevěné sošky, které byly ve starověku vkládány do hrobů, také třeba Golem apod. (píše o tom Jack Burnham ve své knize Beyond modern sculpture)


ROBOT:
  • dnešní definice z encyklopedie: "robot - automatické zařízení schopné reagovat na podněty okolí a zároveň na toto okolí zpětně působit"
  • Jozef Kelemen píše: "Robotika hledá, jak obdařit vhodně navržený software přiměřeným "tělem", které mu umožní podle postupů syntetizovaných tímto softwarem autonomně a efektivně plnit poslání a dosahovat dané cíle v prostředí, do kterého je takovýto robot vložen."
  • První roboty, jak je chápali umělci i nadšení konstruktéři, byli ale spíše mechanické napodobeniny člověka a jejich skutečné praktické využití bylo prozatím hudbou budoucnosti. Jejich vizáž byla inspirována stále postupující mechanizací v oblasti výroby a četnějším užitím strojů obecně. Výsledkem pak byla představa lidského těla převedeného do strojových forem - plechových geometrických těles sešroubovaných k sobě a ve svých útrobách ukrývající soustavy ozubených kol a páček. Jak ale postupoval technický pokrok, roboty se staly spíš zbožím a užitečnými pomocníky ve výrobě.
  • Slovo robota bylo známo již od 17. století, ve významu otrocká práce podaných. Mírně pozměněné jej poprvé ve významu stroj použil český spisovatel Karel Čapek v divadelní hře R.U.R (1920). Slovo mu poradil jeho bratr Josef Čapek, když se ho Karel ptal, jak umělou bytost pojmenovat. Původně zamýšlený labor zněl autorovi příliš papírově. kořen robot postupem času ztratil svou lidskou podobu, stal se mechanickým "sluhou" člověka a v dnešní době je skutečně strojem, jehož podoba je přímo odvislá od jeho účelu a prostředí, ve kterém se vyskytuje.
  • tzn. definice robota nejasná, odvislá od úhlu pohledu - literárního, mytologického, průmyslového, kybernetického …

ANDROID:
· za android je označován stroj svým fungováním v podstatě shodný s robotem, ovšem s vnější lidskou formou. Android je humaniodní robot vytvořený člověkem.

KYBERNETIKA
Kybernetika je věda, která se zabývá obecnými principy řízení a přenosu informací ve strojích, živých organismech a společenstvích. K popisu používá zejména matematický aparát. Za zakladatele je považován Norbert Wiener, americký matematik, který vydal v roce 1948 knihu Kybernetika aneb Řízení a sdělování u organismů a strojů.

Kybernetika se vyvíjela odlišně v různých zemích. V západních zemích víceméně splynula s obecnou teorií systémů a řada oborů, které byly považovány za součást kybernetiky, se vyvíjí jako samostatné obory - například informatika, umělá inteligence nebo neuronové sítě.

V zemích "socialistického tábora" byla nejprve kybernetika považována za "buržoasní pavědu", z čistě ideologických důvodů. Začala být znovu přijímána až v polovině 50. let. Pak se naopak stala zastřešující disciplínou pro mnoho oborů, které se ve svobodném světě osamostatnily. Za součást kybernetiky byla považována například i informatika.

POČÁTKY ROBOTICKÉHO UMĚNÍ
spadají do přelomu 60. a 70. let
za kořeny se považuje hlavně kinetické umění (např. Moholy-Nagyův Modulátor světla a prostoru), obecně také různá avantgardní díla zpracovávající téma stroje (futuristé,…)
jako základní znaky estetiky robotického umění lze jmenovat: kladení důrazu na reálný čas a trvání, pohyb, interaktivitu vázanou na prostředí a z toho vycházející akce.
Na samém počátku robotického umění je možno rozlišit 3 základní způsoby práce (a budoucího směřování):
1. ovládání na dálku (remote-controll): Nam June Paik spolu s Shuya Abe: Robot K-456
2. spojení organického a strojového (kybernetika): Tom Shannon: Squat
3. zkoumání autonomního chování stroje a případné umělé inteligence: Edward Ihnatowicz: The Senster

ad 1. Nam June Paik a Shuya Abe: Robot K-456, (1964)
History's first non-human action artist. About the robot, which he built in Japan, Paik wrote: 'It was more difficult and more expensive than my Wuppertal show', by which he meant 'Exposition of Music - Electronic Television', the exhibition likewise staged in the 'Galerie Parnass' in 1963.
The robot was purpose-built for street actions, in which it was supposed to mingle - more or less inconspicuously - with bypassers, as Paik recounts: 'I imagined it would meet people on the street and give them a split-second surprise. Like a sudden shower.'

· pojmenován podle Mozartova koncertu pro klavír
· rádiově ovládaný, pohybuje se na kolečkách, neskrývá holý kovový skelet, ale i tak má antropomorfní formu
· jeho hlavní vystoupení nejprve při příležitosti New Yorského avantgardního festivalu (1964) - Paik ho doprovází ulicemi, robot zatím přehrává z amplionu inaugurační projev J.F. Kennedyho a vyměšuje fazole
· myšleno jako parodie člověka, robot tu není obávaným strojem-monstrem, ale směšnou postavičkou, zároveň narážka na Vaucansonův technický experiment z 18. století (mechanické napodobení kachny - žere, tráví, vyměšuje fazole)
· význam má i samotná inscenace robota - Paik ho nechá vmísit se do běžného davu na ulici - robot už v dnešní době není předmětem uctívání a obdivu jako dřív, ale součástí všednodenního života
· 1982 Whitney Museum of American Art pořádá Paikovu retrospektivní výstavu - uvede robota podruhé, nyní už v trochu jiném duchu - První katastrofa 21. století: inscenuje jakoby náhodnou srážku robota s autem, když přechází silnici
· trochu chmurnější vyznění - otázka vztahu člověka a techniky na přelomu 20. století, kdo ovládá a kdo je ovládán?, kdo je obětí?, je člověk schopen držet krok s tak rychlým vývojem techniky, aniž by to vedlo ke katastrofám?
· obecně zapadá do performance, zařaditelné i do širšího kontextu Paikovy tvorby - problém techniky, médií
· odstartuje jeden směr vývoje robotického umění, který vyústí až v současné označení telepresence art (distanční sebeprojekce lidského subjektu do telerobota)

ad 2: Tom Shannon: Squat (1966)
Shannon's Squat was a cybernetic system wiring a live plant to a robotic sculpture. In this early form of cybernetic interactive art, Shannon enabled the electric potential of the human body to trigger an organic switch. When viewers touched the plant, the electricity was amplified and turned on the motors of the robotic sculpture, which then moved. On human-plant contact, Squat retracted and extended its three legs as well as its two arms, creating undulating motion and humming and chirping sounds. If the viewer touched the plant again, the piece returned to its resting state.
· jeho jediné robotické dílo, jinak sochařem (pracuje s poznatky fyziky a matematiky, typické vznášející se sochy)
· jasně navazuje na poznatky kybernetiky - propojení robotického systému s živou rostlinou: Jestliže se návštěvník dotkl listu rostliny, přirozeně tak elektrickým potenciálem svého těla způsobil změnu elektrického napětí v rostlině, která byla napojena na celý mechanismus robotu. Toto napětí pak systém zvýšil do takové míry, aby mohlo způsobit pohyb celé struktury. Robot pak na základě těchto impulzů pohyboval končetinami a dokonce vydával jisté zvuky. Opětovný dotek listu rostliny pak naopak vyvolal "vypnutí" systému a uvedení do klidového stavu.
· patrné, že klíčovým tu pro dílo přestává být objekt, ale informace a akce
· nastoluje otázky možného propojení strojů s živými organismy, potenciálně s člověkem

ad 3: Edward Ihnatowicz: The Senster (1967-71)
· Ihnatowicz obecně spíše vědcem než umělcem, jako jediný z trojice se robotickému umění věnoval po celý svůj tvůrčí život, ale svými nároky jako by trochu předběhl dobu
· nejvýznamnější z jeho děl = The Senster
· soustava propojených ocelových trubek, rozpětí až 5m, technicky velmi komplikované, využití nejnovějších technologií - sponzorováno obrovskými částkami od Philip´s
· The Senster reagoval na zvuk a zároveň i pohyb. Svou pozornost zaměřoval na konstantní nepříliš hlasité zvuky, k jejichž zdroji nejprve otočil "hlavu" a následně se tímto směrem vydalo i jeho "tělo". Příliš hlasitých zvuků - například křiku - jako by se obával a stáhl se do pozadí. Pokud hlasitý zvuk dále trval, napřímil "krk" do své maximální délky a nereagoval, dokud se tento zvuk neutišil. Podobně tomu bylo s pohybem - před agresivními pohyby se uchyloval zpět, za pomalými obracel svou pozornost.
· i zde se potvrzuje, že důležitější je u tohoto druhu umění akce a interakce, nikoli vnější forma (Ihnatowicz tyto úvahy rozvíjel i teoreticky) - to jasně vychází z aplikované robotiky (viz. Kelemenova definice na 1. str.)
· tento způsob naprogramování a technické vymoženosti umožnili velmi biomorfní vzezření Sensteru a hlavně jeho pohybů, působil jako stydlivé zvířátko (a diváci se u něho chovali jako v zoo), tedy zase překrucování toho modernistického mystéria stroje, spojeného s obavami o lidství.
· Ihnatowicz se pak vydal ještě dál do zkoumání problematiky autonomie a inteligence stroje spíš už na vědecké, než umělecké úrovni.

ROBOTICKÉ UMĚNÍ DNES
robotické umění se svým důrazem na chování (behaviour) a akci se tak logicky začalo posunovat do oblasti performance a jiných experimentálních divadelních aktivit:

Survival Research Laboratories (SRL)
· skupina založena 1980 Markem Paulinem, ale spolupráce širokého okruhu lidí
· performance s obrovským množstvím strojů, kombinují hudbu, výbušniny, mechanismy na rádiové ovládání, oheň i organické materiálny (části zvířat …), hybridy organického a strojového
· obecně jako násilné a destruktivní akce, strach, choreografie často kulminující v katarzním sebedestruktivním finále
· jako komentáře sociálních problémů, namířené zejména proti manipulaci ideologiemi, zneužívání síly, technologické dominanci, obava z technologie silou daleko přesahující člověka
· možné najít paralelu k Paikově inscenované srážce robota K-456 s autem - otázka technologie vymykající se lidské kontrole

Survival Research Laboratories (SRL) is a machine performance art group credited for pioneering the genre of large scale machine performance. Survival Research Laboratories was conceived of and founded by Mark Pauline in November 1978. Since its inception SRL has operated as an organization of creative technicians dedicated to re-directing the techniques, tools, and tenets of industry, science, and the military away from their typical manifestations in practicality, product or warfare. Since 1979, SRL has staged over 45 mechanized presentations in the United States and Europe. Each performance consists of a unique set of ritualized interactions between machines, robots, and special-effects devices, employed in developing themes of socio-political satire. Humans are present only as audience or operators.
Through late 2006, SRL has conducted 48 shows throughout the world, mostly in the Western United States. SRL shows are essentially performance art installations acted out by machines rather than people. The interactions between the machines are usually noisy, violent, and destructive. A frequent tag-line on SRL literature is "Producing the most dangerous shows on Earth." A side-effect of the group's activities is frequent interactions with governmental and legal authorities.
Early performances featured animal skins and cadavers animated by mechanical endoskeletons; recent performances feature large and technically advanced robots that reflect a paranoid militaristic imagination. In the SRL workshop, a high value is placed on found or re-purposed materials and machines. An example is the The Big Arm, a telemetrically controlled robot made from an abandoned back-hoe that drags itself around by its "arm."
SRL is considered to be the pioneer of industrial performing arts. Many SRL members are also involved in other avant-garde artistic projects such as the Cacophony Society, the Suicide Club, The Haters, GX Jupitter-Larsen, Robochrist Industries, People Hater, Seemen, Burning Man, and robotics projects such as Battlebots and Robot Wars.


Louis Philippe Demers a Bill Vorn
· rovněž spojují robotické umění a divadlo (performance)
· spojení pohybu, zvuku a barevných efektů do zážitku pohybujícího se mezi environmentálním uměním a performance
· představení typicky zahalená v mlze, prostor roztínán pulzujícím světlem osvětlujícím interaktivní zařízení, speciálně komponovaný zvuk
· na scéně různé druhy robotů - "mechanické obludárium"
· "Zatímco ve srovnatelných současných dílech jsou stroje často zkonstruovány tak, aby byly podobné člověku a tak pokračují v dlouhé tradici vztahu mezi člověkem a strojem, roboti v Demersových a Vornových dílech se stávají znepokojujícími performery uplatňujícími svoje postavení mimo souřadnice metafory lidského. Chování těchto strojů není antropomorfní ani zoomorfní, ale vlastní jejich elektronické přirozenosti. Tímto způsobem scénování je tak záměrně destruována linie smysluplné narace, která by vycházela vstříc lidskému divákovi a z performance učinila jakési novodobé loutkové divadlo robotů."
· v jejich pojetí se tak performance stává prostorem, kde se střetává humanita a strojovost; setkání s něčím zcela odlišným
· připravuje prostor pro obecné akceptování nezávislosti strojů - jejich práci lze tedy zařadit do kontextu vývojové linie iniciované Ihnatowiczovými díly - chápání robota jako autonomní bytosti a z toho vyplývající způsob interakce s ním
· "Identita robota zde již není tvořena skrze (symbolické či instrumentální) odkazování robota ke člověku, jako k jeho předobrazu a současně jeho pánovi a tvůrci, ale je naopak shledávána v autonomní odlišnosti robota, kterou mu Demers a Vorn přiznávají."
· Současně odkazují ke stroji - mechanismu jako ke společenskému uspořádání, k politickým mašinériím; také odlišnost strojů, jejich nepatřičnost jako metafora zkušenosti imigrantů, cizinců, menšin …



Margo Apostolos
· zabývá se taneční choreografií robotů a to jak z pozice tradiční choreografky, tak i vědkyně v oboru tele-robotiky
· vychází z toho, že technologie může umění přinést něco zcela nového a specifického
· rovněž považuje "přirozené" vzezření robotů za estetické samo o sobě, nikterak se tedy nesnaží zakrývat jejich skelet (jako vlastně všichni zde zmínění umělci)
· při jejich inscenování využívá i jistého stupně jejich autonomie (degrees of freedom), zapojuje i přirozené zvuky, které např. vydává jejich hydraulický systém apod. a do svých představení komponuje lidské i robotické tanečníky
· nesnaží se ani tak napodobit lidský pohyb, jako spíše vyvinout pohyb vlastní právě robotům, který je člověkem neproveditelný
· pohyb vychází z nezávislého programování jednotlivých kloubů robotu, definování jejich pozic, úhlů a různé rychlosti pohybu, takže celkový pohyb stroje je pak vysoce flexibilní
· obecně zkoumání interface mezi člověkem a strojem, jejich vzájemné interakce



ORIGIN AND DEVELOPMENT OF ROBOTIC ART by Eduardo Kac - článek v angličtině: http://www.ekac.org/roboticart.html
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tim09 tim09 | 17. března 2010 v 8:13 | Reagovat

alles in ordnung. zdenek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama