2. Konflikt a spolupráce avantgardy a masmédií v 60. a 70. letech 20. století.

7. prosince 2009 v 15:37 | Alena |  1. Archeologie umění interaktivních médií
Správce: Alena
Oponenti: Zdeněk

2. Konflikt a spolupráce avantgardy a masmédií v 60. a 70. letech 20. století.
Televize - médium bez umění. Počátky mediálního umění. T. Adorno, M. McLuhan - o televizi.
Tři strategie mediálního umění a jejich reprezentanti: Nam June Paik, Wolf Vostell, Chris Burden.


Televize jako světová síla
V 60. Letech 20.století, se z televize stalo celosvětové masmédium. Termín "masmédium"
se začal užívat ve stejné době. Tisk, rádio a film jsou také mass média ale pouze televize komplexně shrnuje koncept a syntézu jejich společných účinků. Televize je ze všech médií nejvíce beznadějná co se umění týče. Byl zde sotva krátký časový úsek kdy vše bylo otevřené, umožňující kreativní výzkum, kdy médium ještě nebylo definováno. Jediná možná alternativa je mezi komerčními principy amerického filmového a radiového průmyslu a státem kontrolovaným radiovým vysíláním což je Evropský modelem.

Od dvacátých let se světy rádia a televize v americe a evropě vyvíjely zcela odlišně. V USA vedly komerční stanice financované z reklam. V evropě to byl obvykle stát, který měl plnou kontrolu nad vysíláním. Tento konflikt mezi komercí a kulturou pokračoval do osmdesátých let, kdy se debatovalo o zavedení komerční televize do Evropy, a americký model se rozšířil po celém světě.


Televize - médium bez umění

Neexistuje forma vysoké televizní kultury, která by mohla být viděna jako trvalá kulturní hodnota, která by měla být uchována pro příští generace. Jedinou vyjímkou je hudební videoklip, který se objevil v 80.letech. Videoklipy jsou také často viděny jako pokračování avantgardního absolutního filmu, který vznikal ve 20.letech. videoklipy jsou ale primárně reklamy na hudební průmysl a proto nejsou součástí historie moderního umění, ledaže akceptujeme, že ta ztratila svou absolutní autonomii s počátkem postmodernismu.

Televize byla přivítána dříve než byla vůbec představena, s mohutným optimismem nezkaleným faktickou zkušeností s médiem. V roce 1936 kdy proběhlo televizní vysílání LOH v Berlíně (v nacistickém Německu).


Ale Adorno, čerpající ze své Americké zkušenosti, umisťuje televizi do "schémy kulturního průmyslu".
Sociální vliv televize byl hlavním tématem pro vývoj mediální teorie v 60.letech. Marshall McLuhan předpověděl, že audiovizuální média přivedou Gutenbergovu éru k zániku, tyto teze ilustruje a dokazuje skrze rádio a televizi.

Už v 50.letech Lucio Fontana, John Cage a Guy Debord, stanovili možné pozice umělců ve vztahu k televizi, rádiu a filmu.
1963-1964 Nam June Paik, Wolf Vostell a další poprvé testovali praktické možnosti televize na poli umění bez video technologie a také bez podpory vysílacích televizních stanic. První programy vytvořené umělci se datují od 1968-1969, od 1970 byly objeveny různé modely pro kooperaci s TV stanicemi.

Fotografie a elektrický telegraf byly objeveny kolem roku 1840 několika vynálezci téměř ve stejnou dobu, abstraktní malba se objevila kolem roku 1910 a absolutní fil kolem roku 1920 v několika ateliérech současně nezávisle na sobě.


T. Adorno, M. Luhan - o televizi.

T. Adorno Prolog k televizi (1953)
Televizní médium jako takové spadá do obsáhlého schématu kulturního průmyslu a jako spojující článek mezi rozhlasem a filmem rozvíjí jeho základní tendenci: obklíčit ze
všech stran posluchačovo vědomí a polapit je.
Nová technika se od filmu liší tím, že tu podobně jako rozhlas přináší konzumentu produkt až do domu.
Tendence celého kulturního průmyslu je ke stírání hranic mezi produktem a divákem a to ve smyslu doslovném i přeneseném. Komerční televize se vystříhá všeho, co by mohlo byť sebevzdáleněji upomínat na kultické zdroje uměleckého díla a jeho celebraci. Hranice mezi realitou a obrazem se pro vědomí zmenšuje. Obraz se bere jako kus reality, jako jistý druh domácího zařízení, které si člověk koupil spolu s aparátem.
Komerční televize vede rozvoj vědomí směrem zpět. Důležité je "jak" nikoli "co".
Blízkost televize zamlžuje skutečné odcizení mezi lidmi navzájem a mezi lidmi a věcmi. Stává se náhražkou společenské bezprostřednosti která je lidem odepřena. Nuceným konzumentům více vyhovuje pohodlná a levná televize než kino a rozhlas, neboť k akustickému požitku dostanou požitek optický. Televizí si lidé odvykají řeči ještě víc než jsou jí dnes odvykáni na celé zemi.

McLuhan
Všechna média bez ohledu na poselství které přinášejí mají na člověka a společnost závažný vliv (Médium je poselství). Elektronická média způsobují naprostou a téměř okamžitou přeměnu kultury, hodnot a vztahů. Tento zvrat je bolestný a způsobuje ztrátu identity. Elektronickými médii jsou telegraf, rozhlas, film, telefon, počítač a televize. Žádné z nich nerozšířilo funkci jen jediného smyslu ale tvarují celý náš centrální nervový systém a tím transformují všechny stránky naší sociální i psychické existence. Nejvýznamnějším elektronickým médiem byla televize. Televize je primárně odpovědná za konec vizuální nadřazenosti, která charakterizovala veškerou mechanickou technologii. Televize na rozdíl od filmu nebo fotografie primárně rozšiřuje spíše taktilní než zrakové počitky, přičemž právě hmat vyžaduje nejvíce souhry mezi všemi smysly. Obrysy výsledného obrazu, který připomíná kresbu jsou zhmotněny v představivosti diváka což nutně vyžaduje velkou osobní vtaženost a účast. Divák se ve skutečnosti stává obrazovkou, zatímco ve filmu se stává kamerou. Podstata sledování televize spočívá v intenzivní participaci a v nízké definici, čemuž říká "chladná zkušenost" na rozdíl od "horkých - vysokodefiničních médií" jako je rádio, jež vyžaduje nízkou participaci. Horké médium odlučuje, studené slučuje. Horká média vyžadují nízkou participaci, chladná vysokou. Horké médium rozšiřuje jediný smysl. Naprostá většina našich technologií a zábav je horká, ve věku televize jsme svědky návratu k chladným hodnotám a k celkové hloubkové vtaženosti a participaci. Televize vytváří totiž naprosto nový typ vůdce, vizuálně atraktivního. Reorganizace našeho tradičního politického systému je jenom jedním projevem návratu ke kmenovosti způsobeného elektrickými médii který dělá z planety globální vesnici. Střet staré segmentované vizuální kultury a nové integrální elektronické kultury vyvolává krizi identity, pocit vlastní prázdnoty. což plodí ohromné
násilí které je jednoduše honbou za identitou soukromou nebo pospolitou sociální nebo obchodní. Předpoklad že dítě elektronického věku bude reagovat na staré vzdělávací způsoby je zcestný. To totiž touží po hloubkové vtaženosti ne po lineárním oddělování a uniformních posloupně uspořádaných schématech. Děti televizní generace se chtějí oddávat knížkám stejným způsobem jako televizní obrazovce. Vznáší se mezi dvěma světy a dvěma hodnotovými systémy. Televize může při procesu učení mladé hluboce zaujmout. Prostřednictvím rozhlasu, televize a počítače vstupujeme do globálního divadla v němž se celý svět stává happeningem. V tomto světě je prostor a čas překonán televizí, tryskovými letadly a počítači - simultánním, okamžitým světem.




Počátky mediálního umění

1.Časové okno: 1962-1964 - "Boj s oblbující bednou"

Televize jako materiál
Objevení nových intermediálních uměleckých forem přineslo v šedesátých letech těsné spojení mezi uměním, experimentálním divadlem a filmem, z čehož se stalo tzv "expanded cinema" (rozšířené kino). Sony vyvinulo první videokameru Portapak v roce 1965. Videoart neměl v USA a Německu žádný dopad na televizi do roku 1969. Umělci jsou pouze "typičtí diváci" pracují s obrazovkou jako se symbolem masmédia jako celku, užívajíce běžný televizní program, spíše než by vytvářeli vlastní. Takže tu už není důvod k přetváření televize do uměleckého nástroje. Její elementární status jako mediálního systému se zdá být nenapadnutelný. Umělci mohou jen měnit televizi jako model na úrovni recepce. V letech 1951-1952 je jistá synchronicita stejně jako v letech 1962-1964 umělci obvykle pracují s televizí nezávysle na sobě a postupují rozdílnými cestami.

Od Cage k Paikovi a od hudby k interaktivnímu umění
Nam June Paik je obecně vnímán jako otec videoartu. Studoval klasickou hudbu v Korei a v Japonsku. Zajímal se o Arnolda Schoenberga a Johna Cage. Cage a Paik mají společný zájem o náhodný umělecký proces, užívají nové technologie, včetně elektroniky aby poukazovali na smysl člověka a myšlenku umělecké ideje.

Cagova první "tape composition" "Williams Mix" z roku 1952 se skládá z 8 kazetových nahrávek nalezených a vytvořených zvuků. Paik objevil tento princip v roce 1963 a pojmenoval jej "Random Access Music", slepoval pásky vedle sebe a na sebe. Návštěvník mohl pouštět různé nahrávky ručně. Paik převzal receptivně analytickou Cagovu strategii z roku 1951.

Paikova "participation TV"
Paikova první velká výstava "Exposition of Musik - Electronic Television" se konala od 11. Do 20.března 1963 ve Wuppertalu v galerii Parnass. Výstava ukazuje transformaci z Paika hudebníka do Paika visuálního umělce. Výstava obsahovala 12 modifikovaných televizí (objekty). Tato výstava je považována za počátek videoartu. Na výstavě byla také 4 piána několik CD a kazetových instalací, objekty s mechanickým zvukem a volí lebka. Výstava byla otevřená 10 dní pouze na 2 hodiny denně a to večer od 7:30 do 9:30 odpoledne.

Vostellova TV Decollage
Vostell přišel s termínem decollage v padesátých letech. Je to agresivní akt strhávání, mačkání a distribuování nalezených obrazových struktur, mohou to být plakáty, časopisy nebo televizní obrazy.
První veřejná show TV prací Wolfa Vostella se konala od 22. Května do 8. Června 1963 v New Yorku dva měsíce po Paikovi. Výstava se konala ve Smolin Galery a název zněl: "Wolf Vostell & Televizion Decollage &Decollage Posters & Comestible Decollage." Výstava se skládala z několika sekcí: 6 televizních setů s různými programy, hrnce s plastickými letadly, které se rozpouštějí horkem, 6 kuřecích inkubátorů, 6 grilovaných kuřat na plátně… každý návštěvník při vstupu obdrží ampuli s tekutinou kterou mnoho zamazat časopisy. je to jakási nabídka "udělejte si svou Decolage" která byla s nadšením přijata a lidé matlali časopisy vysící na stěnách.

Krátce před touto výstavou se konal YAM festival in New Brunswick také organizovaný Smolin Gallery 19.května 1963 na kterém se představili své happeningy a akce Dick Higgins, Chuck Ginnever, Allan Kaprow, Yvonne Rainer, Wolf Vostell a La Monte Young. Vostellova akce se jmenovala "TV Burying" (na zapnutou televizi byl hozen dort se šlehačkou, a před televizí byla pověšena stará olejomalba. Poté byla televize symbolicky korunována ostnatým drátem, ozdobená krůtími steaky a nakonec byla pohřbena.) Je zřejmé, že Vostell přirovnává televizní obraz ke klasickému obrazu. Akt dekoláže je používán stejným způsobem u plakátů, časopisů, obrazů na plátně a TV obrazů.

"nein-decollagen" happening ve Wupertalu - bylo to organizováno jako bus tour. Diváci byli vzati do kina, kde byly promítány televizní dekoláže doprovázené zvukem sirén, zatímco diváci leželi bezhnutí na podlaze kina. Tento film - "sun in your head" může být považován za první umělecké dílo které ukazuje nahrané pohyblivé obrazy televize.



Paralelní koncepty - televizní set jako umělecký objekt
Tom Wesselmann
Vestavěl televize do některých ze svých pop-artových obrazů v roce 1962-1964. Také používal juxtapozici malovaných interiérů a reálných objektů jako telefonů, radiatorů, rádií atd. Také vytvořil box který potřebuje ženská ňadra aby byl kompletní. V "Great American Nude no39)1962 namalovaná nahá žena leží mezi reálnou TV a oknem s opravdovým závěse. Wesselmann ukazuje televizi jako běžnou součást každodenního života. Některé z těchto maleb nazývá "still lifes".

Günter Uecker
Spracoval TV set "TV 1963" tak že ho pokryl křebíky a natřel ho nabílo. Tento objekt je součástí výstavy nazvané "Sintflut der Nagel" ve které umělec ohřebíkoval veškerý nábytek v obýváku.

César
Také
používá TV set skulptulárně v jeho "télévision" z roku 1962. Vysvlékne televizi z jejího obalu a umístil ji na hromadu šrotu - socha (idea ready-made v duchu nového realismu).

Isidore Isou
TV objekt vytvořený Isidorem Isou nazvaný "la television dechiquetee ou lanti-cretinisation" (Jagged
z roku 1962. Isou je vyznavač Lettrismu. Lettrismus je hnutí které v raných 50.letech předpovídalo mnoho objevů v konceptuálním a inter-mediálním umění. Hnutí bylo známé především pro Lettristyckou hypergrafii, sadou bezvýznamných znaků které v mnoha smerech předznamenaly objev komiksů a reklam. Ve svém díle Isou pokrývá obrazovku vzorem z hypergrafických znaků. Toto jednoduché gesto dělá z televize zásobárnu neustále nových znaků, vytvořenou hypergrafickým matrixem a pohyblivými obrazy. César a Isou vystavovali jejich TV objekty v Paříži v březnu 1962.

Karl Gerstner
Švýcarský umělec, grafický designér a odborník na reklamy změnil aktivní TV obraz v komplexní vizuální rovině. Vymyslel několik modelů jeho "auto-vize" v roce 1962-63.myšlenkou je nevysílat programy ale vytvářet je přímo-úprava vysílaného obrazu vkládáním čoček před obrazovku, přičemž každá čočka měla jiný efekt.

Shrnutí:
Vostell a Wesselmann
- TV a obraz (oba malíři)
César a Uecker - (TV jako skulptura)
Gerstner (TV jako zdroj optických signálů)
Issou (TV z pohledu filmu a literatury)


Vtip je v tom, že umělci zajímající se o TV pracovali na základě rozdílných žánrů. Paik vyšel z hudby, Vostell a Wesselmann z malby, César a Uecke ze sochařství, Gerstner z optických signálů, Isou z literatury a filmu. Prostředí nové hudby, happeningu, Fluxu, expanded cinema a hmotné poezie pomohlo utvářet tuto ranou fázi, která může být viděna jako počátek mediálního umění.


2. časové okno - 1968-69: umělci jdou do éteru
Televize - potencionální umělecká forma budoucnosti
Okolo roku 1968-69 se zdá že televize může být uměleckou formou budounosti. Ve stejné době v evropě i USA zároveň spolupracují TV stanice a umělci na vytváření programů a jedná se o historický milník ve spolupráci mezi uměním a masmédiem. 1963-64 vládne skeptická nálada ale nyní se razí utopické názory a vyvstává otázka co se stane když umělci převezmou kontrolu nad televizí.

Black Gate Cologne - a happening in the studio
Black Gate cologne - pořad Otty Pieneho a Alda Tambelliniho z roku 1968 je často označován za první televizní umělecké vysílání. Koncept nebyl původně vytvořen pro televizi. Byl založen na multimediální živé akci vyžadující participaci obecenstva, a byl předveden v New Yorku. Tambelliniho filmy jsou promítány na světlé objekty a nafukovačky které obecenstvo hravě přemystuje po místnosti. Expanded cinema v literárním smyslu, nebo také "ein lichtspiel" (cinema film and play on light). Vysílání WDR nebylo živé.

Te medium is the medium - everything is possible
Bostonská televizní stanice WHGB-TV za podpory Rockefeller foundation odstartovala v roce 1967 "Artist-in-Television" program. Kreativní producent Fred Barzyk, představoval hudebníky, umělce, spisovatele a tanečníky v experimentálním projektu. Nekonvenční produkční metody měly zbořit bariéru mei
techniky a umělci. Nejslavnější produkt, který vznikl z práce s umělci byl "the medium is the medium" z roku 1969. Na programu se podílel Allan Kaprow, Nam June Paik, Otto Piene, James Seawright, Thomas Tadlock a Aldo Tambellini. Výsledkem byl velice různorodý mix různých stylů. Paik například přivedl do studia dva hipíky z ulice, nebo živě vysílal čtyřhodinový přenost "video comune" ve kterém používal videosynthesizer který vytvořil spolu s Shuya Abe. Skrze tento videosintetizér manipulovali elektronické obrazy doprovázené hudbou Beatles.

Schumova "fernsehgalerie" - umění bez místa
Německý filmař Gerry Schum vymyslel v roce 1968 jasný koncept pro umělecké použití televize. Jeho vize televizní galerie byla produkovat a prezentovat umění exklusivně v televizním médiu bez užití normálních galerijních prostor. Televizní galerie je víceméně mentální instituce která existuje pouze v daný moment skrze televizi. Schum vidí televizi jako novou cestu jak přenášet umělecké procesy a koncepty ne jen objekty. Pořady jsou produkovány pouze Schumem. V pořadech se nemluví, jsou bez komentáře, pouze ukazjí dílo. Jeho naděje, že by se z fernsehgalerie mohl stát stálý přad se nenaplnily. Nakonec udělal videogalerii a prodával videokazety podepsané jako umělecká díla v limitované edici. .




Třetí časové okno - intervence a kooperace od roku 1970

Hravé disturbance - Dibbets, Weibel, Export a Hall

"Self Burial" od Keith Arnatt (viz. mediaartnet) a "Tv as a fireplace" od Jan Dibbet. To bylo vysíláno o vánocích a proměnilo televizi na krb. Petr Weibl - "The endless sandwich" z roku 1969 dostává televizního povaleče z gouche a v "facing the family" Valie Export nastavuje zrcadlo běžné rodině z roku 1971. David Hall v roce 1971 udělal poetické "7 TV interruptions" bylo to vysíláno ve Skotské televizi.
Všechny tyto intervence byly možné jen díky SPOLUPRÁCI umělců a televize.

Radical intervention - Burden

Předchozí akce byly vytvářeny ve spolupráci s televizní stanicí. Ale tato strategie se stala radikálnější a ilegální už rok na to. Po té co byl Chris Burden pozván do televize po senzační akci kterou provedl - the shoot - vzal v přímém přenostu reportérku jako rukojmí, a vyhrožoval že jí podřízne hrdlo pokud zastaví vysílání. Tuto akci nazval "TV Hijack" akce proběhla v živém vysílání. Všechny Burdenovy akce mají společné to že boří hranice mezi symbolickým a reálným to znamená hranice umění. Všechny Burdenovi televizní akce se jeví jako uchopení reality média, ale současně ukazují, že žádný umělec není v pozici aby mohl vážně soupeřit s průmyslovou produkcí televize jako technologie, programu a instituce.

Radical cooperations - Paik
Paik je jediný z generace pionýrů který se nikdy nevzdal naděje že v masmédiu jakým je televize je možné tvořit umění. Téměř všechna jeho videa byla vytvořena pro televizi. Jeho video klasika "global groove" z roku 1973 je jako televizní manifest pro budoucnost. Odvolává se na McLuhanovu vizi "globální vesnice" samozřejmě je to utopická představa. Kdybychom mohly sledovat televizi různých zemí, dopad na výchovu a vzdělání by byl fenomenální. Nyní se toto stalo realitou díky satelitu, ale politický a jiný dopad není žádný. Paikovi představy se naplnily ale bohužel bez utopických vizí které předpokládal.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama