3. Pionýři elektronického umění: video art a umění video instalace

7. prosince 2009 v 15:41 | Ondra |  1. Archeologie umění interaktivních médií
Správce: Ondra
Oponenti: Radek

3. Pionýři elektronického umění: video art a umění video instalace
Forma a smysl videa, zpětná vazba, uzavřený okruh. Video jako zrcadlo a nástroj kontroly. Film vs. syntetický obraz.
Nam June Paik a Shuya Abe, Vasulkas, The Kitchen a další.


Stručná historie videoartu


Vznik videoartu - cca rok 1967, kdy byla uvedena na trh videokamera Sony Portapak, která umožnila natáčení širšímu okruhu tvůrců (narozdíl od klasického "drahého" filmu). Neplést film a video - mají sice společný prvek (sled obrazů vázaných na časovou osu), v dalších principech se ale rozcházejí a videoart se od filmu silně distancuje.
První dvě dekády - experimenty, objevování možností nového média. První tvorba - prosté záznam událostí s následnou projekcí publiku. Médium bylo zcela analogové, takže při pokusech o "mixování" různých obrazů byly využívány speciální přístroje, které se performeři zpočátku sami vyráběli -> vyplývající originalita a "rukopis" výsledných děl. Mezi videoart se řadí nejen díla, vzniklá manipulací s videonahrávkami, ale i různé instalace v galeriích atp. (např. vystavený televizor).
90. léta - "digitální revoluce" -> umožnila ještě větší zpřístupnění veřejnosti a rozšíření média - jak pro tvůrce, tak pro konzumenty. Rozšířila se také "gramotnost" práce s videem, prakticky všichni mají stejné možnosti, výsledkem je neomezená možnost tvorby.


Forma a smysl videa


Video nabízí lepší technologii, dostupnost, svobodu. Spojuje zvuk a obraz. Vhodné na experimenty, modifikace.
Dnešní videoart spoléhá na videoinstalaci, často spojován s jinou uměleckou formou (arch., design, sochařství).
Videoart nemá za cíl pobavit publikum, narozdíl od TV či filmu. Nemá jasné pravidla a hranice. Mírní význam televize, rozděluje vysílací čas od času reálného.
Smyslem videa je prodloužit autorovu ruku/oko skrze videokameru. Tato kamera je snadno manipulovatelná, autor snadno může zvolit přesně plánovaný postoj (záběr). Videokamera má jednoduchou obsluhu - použitelná pro všechny, kdokoliv se může stát autorem -> může dojít k zevšednění umění videa.
Video může rozvíjet náměty, může dokumentovat, sloužit jak k sebepoznání, tak k analýze jiných. Můžeme zkoumat recipienta a jeho vztah k dění na obrazovce.


Funkce videa


Video slouží lidem, kdežto TV a filmu slouží lidé. Video je "oddaným sluhou", zachycující vše na co je naše ruka/oko navede. Video je ve své podstatě McLuhanovským principem prodloužením lidských smyslů pomocí technologie. Objektiv = oko, kamera = ruka (či hlava).
Specifickým znakem videa je simultánní natáčení obrazu i zvuku a možnost okamžité reprodukovatelnosti. Jde o způsob registrace reality.
Pole tvorby videoartu lze rozdělit podle tohoto schématu:
1. Tvorba, ve které forma díla připomíná práci avantgardistů od 20. do 60. let minulého století
  • dokument zasazen do uměleckých rámů
  • experimentální snímky
  • divadelní inscenace

2. Tvorba, která vzniká při hledání nových projevů videoartu, specificky přizpůsobených jeho vlastnostem
  • dílo vyskytující se jako součást jiné umělecké disciplíny (malířství, sochařství, divadlo, happening- symbióza dvou uměleckých žánru, jejich vzájemný vztah)
  • propojení s moderní technikou (PC, kamery, obrazovky, plátna- vzájemná vazba na základě propojení uměleckého/ technického se projevuje ve videoperformance a videoinstalacích).
  • Videoperformance, videoinstalace- vztah mezi umělcem a přístrojem se stává intimní na tolik, že přístroj zde funguje jako určitá sonda do vnitra umělce, ukazující psychické a fyzické stavy zkoumané osoby.
Videokamera = nástroj poznávání okolního i vnitřního světa.
Video instalace umožňuje začlenění diváka do struktury příběhu, často aktivním způsobem.

Nam June Paik


Jeden ze zakladatelů videoartu, od roku 1964 působil v New Yorku spolu s Charlotte Moorman. V letech 1969-71 spolupracoval s Shuya Abe na vývoji videosyntetizátoru(7 kamer). Často propojoval prvky videa, hudby a performancí. Zasloužil se o instituonalizaci videoartu jako uměl. žánru. Prvním dílem byl záznam dění na ulici při návštěvě papeže Jana Pavla II. v NY, který byl dále promítán publiku.
Dopad Paikovy tvorby na umění videa a televize byl globální. Jeho práce měla hluboký a trvalý vliv na mediální kulturu 20. století; jeho významná kariéra ovlivnila obnovu televizního vysílání a transformaci videa do uměleckého média. Skrze TV projekty, instalace, spolupráce, vývoj nástrojů nových umělců, psaní a vyučování, přispěl k vytvoření mediální kultury, která rozšířila definice a jazyk umělecké tvorby. Paikův život v umění vyrostl z politiky a protiuměleckých proudů 50., 60. a 70. let. Na Paikově práci lze sledovat jak se kino a video slučuje s elektronickými a digitálními médii do nových obrazových technologií a forem. Paikova představa nebyla předurčená nebo omezená technologiemi videa nebo systému televize. To on změnil elektronický obraz a jeho umístění uvnitř prostoru a v TV, stanovil novou formu výtvarného projevu. Paikovo chápání moci pohybujícího se obrazu začalo jako intuitivní vnímání objevující se technologie, které se chopil a kterou změnil.


Steina a Woody Vašulkovi


Woody Vašulka - původem z Brna, s manželkou se snažili povýšit videoart na regulérní uměleckou disciplínu. Hodně se věnovali technologii, tvořili vlastní videosyntetizátory, kterými modulovali natočený záznam. Jejich práce je silně zaměřena na NY undergroundovou scénu. Odmítali kinematografické pravidla, rebelují proti filmovému rámci, odprošťují se od regulí. Klíčovým faktorem jejich tvorby je transformace - čas a proměna, symbióza člověk - stroj, boj proti institucionalismu.
Byli jedni ze zakladatelů (spolu s Andresem Mannikem) tzv. The Kitchen, v roce 1971. V témže roce uskutečnili první každoroční video festival.


The Kitchen


Založena 15. června 1971, jméno podle bývalé funkce prostoru. Šlo vlastně o elektronické divadlo, mající několik podtitulá jako např. divadlo elektronických médií pro video, film, hudbu a performance nebo: testovací laboratoř pro živé publikum. Prolínaly se zde práce několika uměleckých sfér, byla otevřeným intermediálním prostředím, otevřená např. i elektronické hudbě. Zpochybňovala hranice mezi klasickým uměním a ostatními žánrovými formami.
The Kitchen experimentovala zejména s elektornickým signálem, ovlivnitelností obrazu a zvuku, s dokumentací a spojení s okrajovými žánry jako byly elektronická hudba, experimentální divadlo a performance. V počátcích The Kitchen hostila i některé festivaly jako Video festival, Festival PC umění nebo Women´s Video Festival. Díky A. Mannikovi se později zabývala i tancem, dále pak i vědou - přednášky o kybernetice, percepci, bio-feedback.
Díky takto širokému zaměření se The Kitchen začala přibližovat happeningu.
Osoby spojené s The Kitchen: Vaulkovi, Andy Mannik, Dimitri Devyatkin, Rhys Chatham, Jim Burton a Robert Stearns. Mezi účinkující patřili např. Aldo Tambellini, Stephen Beck, Nam June Paik.
Později se The Kintech začala profesionalizovat, získala pevný program. Vašulkovy takováto kuchyně již neoslovovala a proto ji v roce 1973 opustili. V témže roce se The Kitchen z technických důvodů stěhuje na nové místo v NY, technickým ředitelem se stává Jim Burton a poté Robert Steams. Vymezuje se proti původnímu zaměření a od roku 1973 přibývá hudebních aktivit, tance a performancí. Od roku 1989 přibývá i literární program. Dnes je The Kitchen galerií se zaměřením na mediální umění a videoarchiv. Podtitulkem je: Centrum pro video, hudbu, tanec, performance, film + literaturu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama