3. Video a experimentální film v bývalém Československu.

7. prosince 2009 v 16:00 | Katka |  1.1. Umění nových médií v bývalém Československu a v České republice po roce 1989
Správce: Katka
Oponenti: Ondra

Ahoj všem - bohužel to bude vypadat, že si usnadňuji práci, ale na netu jsem našla velmi pěknou bakalářku na téma Vnik a vývoj českého videoartu od Pavla Červinky, která vznikla v roce 2008 na FSSMU na Katedře mediálních studií a žurnalistiky.
Vzhledem k tomu, že obsahuje i mnoho hesel a částí, které se objevují v dalších státnicových otázkách - určitě doporučuji přečíst si jí celou - lépe se pak chytá celý kontext a souvislosti.

Tady je link- odkud si můžete stáhnout:
http://is.muni.cz/th/144445/fss_b/Bakalarska_prace_Pavel_Cervinka_final_text..doc?info=1&zpet=http://theses.cz/hledani/?search=Po%C4%8D%C3%A1tky%20%C4%8Desk%C3%A9ho%20videoartu&start=1

Doufám, že mě neukamenujete za to, že jsem z toho neudělala výtah - ale mám pocit, že pak by se ty hesla vůbec nedala pochopit a o to hůř by se pamatovala - prostě škoda to zestručňovat - podtrhat text si snad zvládne každý sám :)
Jinak níže je uveden text, který jsme získali externě v průběhu ledna - ovšem při porovnání s tou bakalářkou se to samozřejmě nedá vůbec srovnat.
Pokud by to někomu vysloveně vadilo - tak se ozvěte a já to dovypracuju.
Zdraví Katka



1.1.3 VIDEOART A EXPERIMENTÁLNÍ FILM V ČESKOSLOVENSKU

1987- skupina Obor video (v rámci instituce Svaz Českoslov.Výtvarných umělců), byla platformou pro setkávání průkopníků elektronick. umění., hnutí charakterizovala svobodná atmosféra a ignorace cenzury uvnitř skupiny.
Klíčová role padla na Radka Pilaře (videotechnikou se zabýval od začátku 80. let), hledal legitimní cesty jak překonat omezení způsobené aktuální politikou (např. peníze).
Navrhoval zřízení oboru "výtvarník animovaného filmu a videa" na FAMU. Na konec v okleštěné podobě vznikl kabinet animované tvorby při katedře dokumentu.
Pilař navázal spolupráci s hudebním vydavatelstvím Supraphon, které disponovalo technologickým zázemím. Realizoval tam několik videopokusů- 1985-1990 cyklus pokusů MUSICA PICTA.
Koncem 80. let vystavují a prezentují své práce i Zdenek Skala (experiment.filmař a dokumentarista) a Tomáš Kepka (multimediální projekty).

Postnormalizační realita
Založení Oboru video: vzhledem k době, zrod takové "svobodomyslné" skupiny musel být pod dohledem spolehlivých "soudruhů". Pilař přesvědčil několik tvůrčích pracovníků a teoretiků k tomuto nadhledu.
Tvorba zdůrazňovala: rozvoj uměleckého experimentů, vytvoření videotéky a edukativní, metodické i teoretické činnosti, zajištěny technické základny pro realizaci výtvarné tvorby.
Díky Oboru se video dostalo do uměleckého prostředí s do oficiálního kulturního prostoru.
Po registraci plánu Oboru u Českoslov. Foondu výt.umění mohl Pilař oficiálně kontaktovat izolované autory, kt.se stali tvůrčím jádrem skupiny:
Petr Skala, Tomáš Kepka, Ivan Tatíček- filmaři/ Pavel Jasenský, Michal Pacina- fotograf./ Lucie Svobodová, Věra Geislerová- výtvarníci a jiní.
Skupina vystupovala komorně a ne na základě manifestu, spojoval je zájem o elektronické umění. Neexistence kolektivního manifestu lze rovněž chápat jako udržení individuální tvůrčí svobody ve skupině. Ovšem manifest nahrazovaly Pilařovy texty.
Rané pokusy byly charakterizované subjektivizací výpovědí založené na uchopení média jako prostředku sebevyjádření. Termín videoart zastřešoval jak experimenty s tímto médiem, tak pouhé přepisy snímků z původně filmového média.

Před zrodem Oboru se tvorba video pohybovala na poloilegální bázi. Přístup k technologiím byl prakticky nemožný- podléhaly kontrole uvnitř institucí veřejné masové komunikace.
Kulturní deficit se projevil v raných pracích umělců . Na Západě se videoart propojoval se strukturálním filmem, intermediálním akčním uměním (happening a performance), s uměním instalace ….toto zdejší scénu skoro nezasáhlo, alespoň ne v oficiální rovině.
Výjimkou byly performance aktivity Tomáše Rullera a jeho skupiny MY & CO. V rámci spolupráce se skupinou Via Lucis docházelo k výraznému propojování ritualizovaného performance s laserovém uměním. Akce byly prezentovány v prostředí pražským nebo brněnských klubů. Video Rullera začalo zajímat od roku 1983, kdy se začal věnovat multimediálním instalacím MEZI TÍM či ANTI ANTI HUDBA. Video pojímal jako záznamový prostředek své performativní akce.
Kromě Rullera pojímali autoři video jako nástroj k řešení tradiční výtvarné problematiky. (vizuální hodnoty generovaného obrazu, modifikací analogovou a digitální cestou řešili umělci spíš na Západě). Jednalo se o aplikaci např. malířských postupů do nového média.
Téma diference virtuálního obrazu na monitoru a jeho materiálního okolí, bylo prezentováno poprvé na první kolektivní prezentací elektronického umění Den Videa (1989).
Do té doby však inspirační byly přede vším domácí verze pop artu (Pilař), abstraktní malířství (Skala), estetické postuláty fotografie či prostředky animovaného filmu.

Den videa- první jednodenní expozice, kolektivní, prezentace českého videoartu. Byl v rámci Výstavy užitého umění v Praze. Doba trvání byla poměrně krátká, oficiální záznamy hovoří o nedostupností techniky, ovšem reálie byly takové, že obsah byl pro určité úřady těžce kontrolovatelný. Koncepce měla charakter " salonu nezávislých"-prostor pro tvorbu veškerých členů videoformace. Objevily se i první videoinstalace- Jaroslava Vančáta DIALOG, využívající closed-circuit.

Realita nové doby:
Několik měsíců k politickému převratu.
Členové Oboru kopírovali kazety ve velkém a promítali je na zdi výstavní síně Mánes. Popřevratová situace donutila Obor řešit nové problémy, hlavně ekonomické.
Transformovala se ve sdružení Obor video a intermediální tvorby UVU, posléze přejmenovaného na Asociaci vide a a intermediální tvorby.
Mez další důležité kroky po revoluci bylo založení Klubu videa Mánes.
Podařilo se vytvořit veřejná konfrontační prostor tvorby světových videoumělců, pracujících v naprosto odlišných tvůrčích podmínkách.
1991- ustanovení Media archivu v klubu Rock café, kde probíhaly projekce českého a zahraničního videoartu.
Do poloviny 90. let se zintenzívnil teoretický rámec, pokračovalo se v rozšiřování výstavního kontextu. Díky Pilařoci došlo k založení několika nových oborů na vysokých školách (FAMU praha, FAVU brno).
V 2.pol. 90. let aktivita Asociace zařala stagnovat a mnoho z jejich členu se vrátilo k původním uměleckým profesím a také začalo se věnovat pedagogické činnosti.
Radek Pilař zemřel v roce 1993.

Inspirační zdroje raného českého videoumění:
Obdoví 1. videopokusů bylo často dáváno do souvislosti s obdobím prvorepublikové avantgardy, divadla E.F. Buriana koncepce Laterny Magiky a Kinoautomatu, fotografické avantgardě.
Pro Obor videa podstatnou roli hrál filmový experiment 60.a 70. let, v jehož vývoji klíčovou roli vytvořili Pilař a Skala.
- od experiment. Filmy k videoartu
- vlastní filmové experimenty
- transformace z filmové do video formy

K dalším inspiracím: tašismus, akční malba, abstrakce


RADEK PILAŘ
- animovaná tvorba pro děti
- rané snímky- poznamenané pop artovým výrazem.(dekonstrukční kolážové animace)
- později zvolil metodu hand made filmu v rámci čeho inklinoval k barvitému kinetickému výrazu, kulminuje o 20 let později ve videoartovských pracích
- dominantní inspirační zdroj tvořilo lidové umění, kombinov. s nádechem pop artovské koláže a poetismu
- symbolickou dimenzi tvořila ikonografie puti a dětských her
- proslula barokizující dekorativnost
- video bráno jako praktický pokus o jeho využití
- za normalizace z části tvořil veřejně, díky čemu si nechal prostor konfrontace
- usiloval o redefinici asambláže a fotoasambl., jeho fotoasambl. Vycházela z kombinace fotografie a malby, využíval metody found footage, založené na přepracování starých fotografií.
- Video se stalo předmětem zájmu v roce 1982, byl to mezník v jeho tvorbě (ZRCADLO ČASU ikonograf. Motiv zrcadlení vodní hladiny)
- Kulminace videoobrazu proběhla počátkem 90. let, opustil svou dekorativnost a pohádkovou ikonografii, obrátil se k sofistikované sebereflexi
- MALBA, VIRTUÁLNÍ OPONA, ANO NE ANO

PETR SKALA
- filmy realizoval od pol. 60.let, opustil je pro video v pol. 80. let
- využíval: malba, kresba, ryté struktury, chemické intervence, destruktivní metody,
- většina raných filmů obsahovala abstraktní, nonobjektivní výraz
- ve videoartu do pol. 90. se držel antropocentrické formy, zpočátku využíval technik. ČST, na niž mohl barvit černobílý film, ideografická analýza filmových obrazů-propojení mezi médií filmu a videa patrné v 90. letech, téměř výhradně metoda found footage- aktualizace starších filmů a náhodného materiálu,
- 1. cyklus videí OBRAZY NOCI, JEN SMRT…,STÍN ČASU, PLÁČ ZEMĚ
- ve videu se soustřeďuje na dekonstrukci kinematograficky vytvořené reálnosti

5D STUDIO
založené T. Kepkou v r. 1986, fúze nejrůznějších médií a výrazových poloh, realizace audioviz.projektů
- POKUS O PORTRÉT

IVAN TATÍČEK
Spontánní, improvizační a hravě kreativní přístup, vlastnosti pohyblivého obrazu spojeného s hudbou, vnesl lehkost a smysl pro recesi
- MOTÝL V TUNELU, TLAČENKA

Skala a Pilář původně tvořili experimentální filmy, transformované do média videa. V první fázi se jim nejednalo o video samotné, ale spíš o alternativní koncept pohyblivého obrazu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama