4. Vývoj a definice konceptu hypertextu.

7. prosince 2009 v 17:52 | Ondra |  3. Teorie umění interaktivních médií
Správce: Ondra
Oponenti: Lucka

4. Vývoj a definice konceptu hypertextu.

Definice hypertextu


Hypertext je text složený z bloků slov a symbolů, elektronicky propojených mnoha cestami v otevřené, stále neukončené struktuře textů.
Na této technologii je založeno prostředí internetové globální sítě. Hypertext je oproti tištěnému textu uchováván v nehmotných elektronických kódech, což umožňuje rychlé vyhledávání informací a jejich zobrazování. Jednotlivé stránky jsou propojeny pomocí odkazů, čímž vytvářejí hypertextový dokument. Procházením odkazů se účastník noří hlouběji do hypertextu. Neexistuje dělení na hlavní a vedlejší okrajové texty, neboť princip organizace záleží na čtenáři, jehož role se posouvá od role čtenáře blíže roli autora. Čtenář může vytvořit další odkaz a určuje aktuální finální organizaci i hierarchii textu (účastní se "posledního" publikování textu), přitom původní autor ztrácí kontrolu nad svým dílem, neboť čtenář sám určuje pořadí textů.
Hlavním (vstupním, styčným) textem v hypertextu je ten, který je právě zobrazen na obrazovce. Hypertextualita takto velmi zrychluje a ulehčuje práci s textem.
Autorův text už není kanonický, ale rozptýlený v síti textů ostatních autorů, kde cestu volí čtenář. Hypertext tak ničí jednohlasnost a fyzickou izolaci textu tím, že jej kontextualizuje pomocí odkazů, které původní text asociují (sekundární, tematicky spřízněné materiály, dobové dokumenty.) Hypertextové odkazy tak slouží ke zmapování intertextuality a intratextuality, tedy interních a externích zmínek a referencí k textu, a tak mažou hranici mezi tím, co je uvnitř a vně textu.

Struktura hypertextového dokumentu (nebo webové stránky) může mít charakter:
  • lineární struktura
  • hierarchická struktura
  • pavučinová struktura
Lineární str. je nejjednodušší - skládá se z jedné stránky a obsahuje odkazy na všechny ostatní stránky.
Hierarchická str. více využívá možností hypertextu.
Pavučinová struktura je nejpropracovanější - stránky jsou navzájem různě propojeny odkazy a tím je umožněno rychlé a efektivní vyhledávání informací.

WWW stránka
Je hypertextový dokument na internetu, pomocí dokazů propojený s dalšími stránkami v rámci internetu. Soubor .html je základem každé stránky, napsané v jazyce HTML. Jde o textový soubor, editovatelný např. textovém editoru.
Každý WEB (skupina souvisejících stránek) má úvodní stránku, pojmenovanou INDEX.html

URL
Je to adresa informačního zdroje v internetu, využívá se pro prohlížení internet. stránek a při tvorbě odkazů. Začíná znaky "http://...".


Historie


První zmínku o hypertextovém systému přinesl v roce 1945 Vannevar Bush v článku "As We May Think" v The Atlantic Monthy. V něm popisuje MEMEX (MEMory EXtended) - předpokládané zařízení budoucnosti. Vycházel z předpokladu, že klasické skladování informací není lidské mysli vlastní, neboť člověk myslí asociativně. MEMEX měl nabízet možnosti asociativního indexování a okamžitého propojování libovolných položek. Šlo o teoretickou koncepci nového informačního média, přístroje elektronicky připojeného ke knihovně a schopného zobrazovat knihy, filmy a automaticky sledovat (a vytvářet) odkazy. MEMEX byl spíše než předchůdce pouhého hypertextu cosi jako osobní počítač napojený na hypertext. Technologicky měl být založen na mikrofilmu a zařízení mělo mít výstup pomocí tzv. Memex Desk - mikrofilmových čteček a kamer, integrovaných do vělkého stolu.
Bushův teoretický projekt uskutečnil v praxi Douglas C. Engelbart, který vytvořil koncem 60. let první hypertextový systém fungující v sítovém prostředí.
Termín hypertext poprvé použil počítačový vědec Theodor P. Nelson v roce 1965. Vztahuje se k formě elektronického textu a nové informační technologie. Nelson popsal hypertext jako nesekvenční, nelineární text s rozvětvenou strukturou, která se skláda s textových bloků prolinkovaných různými spojeními a nabízí čtenáři různé čtecí trasy. Bohužel Nelsonova práce a mnoho dalších počátečních hypertextových systému bylo zastíněných úspěchem World Wide Webu, navrženým Timem Bernersem Lee.
Své vize se Nelson snažil realizovat v celoživotním projektu XANADU, jehož cílem bylo vytvořit totální hypertext: docuversum (složení slov dokument a universum). Ten by shromaždoval a propojoval všechny texty. Podobně si to představoval i Lévy v Kybekultuře v souvislosti s texty na internetu, plynoucí v nekonečném moři infomace.
George P. Landow, autor knihy Hypertext 2.0 chápe hypertext jako praktické naplnění mnoha aspektů poststrukturallistické a postmoderní koncepce otevřeného textu - opuštění paradigmat centra a okraje, hierarchie, linearity. Tím se hypertext odlišuje od ostatních tištěných médií. Způsob čtení je největším odlišným znakem hypertextu od textu tištěného. Link/odkaz nese "metaobsah" - hypertextovou adresu jiného dokumentu.


Vznik hypertextu


Hypertext vznikl v procesu remediace. Je to pojem relativně mladý - popisuje vývoj lidstva od chvíle, kdy k dorozumívání začalo využívat jakéhokoliv média. Je to proces zlepšení, zdokonalení těchto médií, jejich propojení nebo přetvoření.
Pojem mediace poprvé použili Jay David Bolter a Richard Grusin. Napsali knihu Remediation: Understending New Media. Popisují jí jako proces, ve kterém nové médium zaujímá pozici toho staršího. Nové médium imituje podobu předchozího, vypůjčuje jeho vlastnosti a zdokonaluje schopnosti. Remediace je obousměrný proces, protože i starší média využívají možnosti novějších. Např. film využívá počítačové grafiky, TV a časopisy svou strukturou připomínají strukturu webových stránek. Boltin a Grasin popisují tento proces zvlášť na médiích verbálních a vizuálních. V roce 2002 byla vydána kniha Writing Space, kde Bolter aplikuje proměnu textu v hypertext. Popisuje v ní remediaci jako soutěž, jež začala vynálezem písma. "Technologie abecedního psaní na papyrusový svitek vzešla z tradic orální kultury" - říká Bolter. Je to patrné ze způsobu prezentace: svitek byl určen k hlasitému předčítání. A to proto, že dosud větší část posluchačů byla negramotná.
Dalším krokem k hypertextu byl kodex. Ten nahradil svitek. Byl založen na podobné formě ručního psaní, ale přece jen nabídl mnohem víc vizuálně propracovaný prostor. Text se začal dělit do dílů, kapitol, odstavců, atd. Umožňoval také soukromý kontakt s textem, druh tiché studie.
Knihtisk přidal kvalitu masové výroby, produkce, která se stala pro industriální společnost typickým znakem. Díky mechanické, rychlé reprodukci, bylo možné vyrobit tisíce kopií. Výroba zlevnila, a kniha byla (místo bohatě zdobených rukopisů) objektem každodenní spotřeby.
Nástup počítačů po vynálezu písma a knihtisku představuje zatím poslední přelomový moment ve vývoji lidstva. Oproti industriální společnosti (a její masové produkci) je naše civilizace (tzv. postindustriální - Bell 1999) založena na informacích a znalostech, jež vyplývají z technologických možností nových médií.
V posledních 40. letech se spolu s médií vyvíjí i nová forma textu, hypertext. Je jedním z médií virtuální komunikace, v jejíž rámci text nabývá nových vlastnosti a možnosti. Hypertext vznikl v důsledku odmítání limitů starého tištěného média (např. lineárnosti). Právě pro svůj nelineární přístup k informaci se stal základní složkou publikovaných textů v prostředí WWW. Hypertext remediuje tištěná média, pro která je typická linearita, hierarchie a kontinuálnost. I způsob četby je odlišný od klasického čtení. Využívá multisekvenčního čtení. Čtenář čte lineární text a v něm objevuje hypertextové odkazy. Zcela zásadně se taky mění materiální podoba média. Místo tištěné stránky je to obrazovka monitoru. Prostorem elektronického psaní je obrazovka, kde je text zobrazený, ale i paměť počítače, kde je uložený.
Remediace taky začíná média propojovat. Stávají se z nich multimédia. Pokud se dál propojí do sítě, stávají se hypermédiem, které je typické pro současnou fázi remediace. Kombinuje obraz, zvuk, pohyb, všechno v jediné formě digitálního kódu. Hypertext je informační systém, který zobrazuje informace v textu, který obsahuje návěstí odkazující na upřesnění nebo zdroje uváděných informací tzv. hyperlinky neboli česky (hypertextové) odkazy. Rovněž odkazuje i na jiné informace v systému a umožňuje snadné publikování, údržbu a vyhledávání těchto informací. Nejznámějším takovým systémem je World Wide Web.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama