5. Sociální a politické využívání nových médií a nové komunikace. World Wide Web jako médium svobody.

7. prosince 2009 v 17:48 | Ondra |  2. Historie kyberkultury
Správce: Ondra
Oponenti: Radek, Lucka

5. Sociální a politické využívání nových médií a nové komunikace. World Wide Web jako médium svobody.
Subkultury kyberprostoru, kontrakultura a fenomén hackers. (Počáteční fáze kyberkultury.)

Raná kyberkultura


Počáteční fáze kyberkultury se od současné odlišuje spojením s novými technologiemi, má povahu sociální formace (soc. myšlení a preference, odkazující k sociálním entitám), tedy souboru inovátorských subkultur, které se rozvíjejí v období mezi 60.-90. lety 20. století. Tato sociální formace dala vzniknout identitě pokročilých informačních a komunikačních technologií.
Počáteční kyberkulturu lze chápat jako soubor subkultur ve vztahu k majoritní společnosti a ke kulturnímu mainstreamu. Od svého vzniku v 60. letech až do 80. let se kyberkultura k těmto prvkům vymezovala. Vytvořili ji první uživatelé informační a komunikační technologie (ICT), kteří ji dostali jako první do společnosti - mezi ostatní uživatele. První uživatele lze tedy chápat jako první subkulturu, která svými názory a vizemi ovlivnila vývoj kyberkultury.
Došlo k rozvoji vizí tvůrců technologie, k rozvoji umělecké a vědecké reflexe, obohacování o širší kontexty. Pierre Lévy v těchto uživatelích spatřoval zárodek nového kulturního řádu. Dokud byla technologie rozšířená jen v kruzích vědců a studentů, mohli se tito uživatele vymezovat vůči hlavnímu proudu. Následně pronikla i do širšího okruhu uživatelů a s ní se dostala do širšího povědomí i vize pionýrů. Vývoj kyberkultury, té ranné, lze charakterizovat podle subkulturních hnutí, která rozvíjela kyberkulturní diskurzy a praxi.
Počátky vznikají koncem 50. let v technologických institutech, vrcholem rané kyberkultury jsou 80. léta a konec následuje v polovině 90. let 20. století.

Subkultura "Hackers"


Tato subkultura do 70. let zahrnovala pouze studenty, programátory, výzkumníky a pracovníky z oblasti kybernetiky, počítačových věd a informatiky. Se vznikem hackers začíná i první etapa rané kyberkultury, konkrétně na MIT v roce 1959. Hackers dali vzniknout prvním pojmům a sloganům (hackování, hacker) a hackerskému étosu, který ovlivnil směrování celé kyberkultury.
Lévy v knize Hackers: heroes of the computer revolution shrnuje hackerskou kulturu do bodů:
  • přístup k PC
  • informace by měla být svobodná
  • decentralizace (informací, tj. i moci)
  • na PC vytváříš umění i krásu
  • PC mohou proměnit tvůj život k lepšímu…atd
Tato hackerská subkultura se zrodila v prostředí pro veřejnost v té době zcela neznámém. V prostředí výpočetní techniky, omezené pro veřejnost. Zde se vytvořil odpor k autoritě a touha po emancipaci a kontaktu s technologiemi. Nastupuje vymezení vůči společenskému hlavnímu proudu. Roste chuť po osobní autonomii, rozvoji individua a odtělesnění.
Současně byl definován i koncept kyborga (1960, Clynes a Kline), ze kterého si hackeři vzali inspiraci v relaci stroje a člověka. Tento koncept se stal součástí diskurzu kyberkultury.
Stejně tak se koncept hypertextu (T.H. Nelson) se stal se jedním ze zásadních kybernetických témat. A měl veliký význam - vzepření se totalitě lineárního písma.
Kyberkulturu ovlivnili i jiní, M. McLuhan, P.K. Dick, ale koncept kyborga a hypertextu zakotvil v kyberkultuře až v její třetí etapě.

Druhá etapa vývoje ranné kyberkultury


Změna nastala v období mezi 70. - 80. lety 20. století, kdy se výpočetní technika stala přístupnější pro běžné lidi. K hnutí hackers přibyly další subkultury: phone phreaks (hackování po telefonní síti), hackeři z počítačových klubů (dnešní programátoři) a první běžní uživatelé. V té době Intel vyvinul první mikroprocesor (1971), díky čemu se počítač proměnil i v objekt zábavy, zlevnil a zminiaturizoval se. První počítač, který byl uživatel schopný sestavit si doma byl Atari 8000 (1974). Hackers reagovali na rozšíření technologie zakládáním hackerských klubů jako Homerbrew Computer Club, jehož členem se stalo mnoho významných identit z budoucího mikropočítačítačového průmyslu (např. S. Wozniak, S.Jobs). Právě tito postavili první osobní počítač Apple II.

Třetí etapa vývoje ranné kyberkultury


V dalších letech pokračuje boom osobních PC, začínají se prosazovat jako kancelářský nástroj a prostředek zábavy. Na konci druhé etapy se mění spektrum uživatelů - v této etapě se hackers stávají "negativizovanými". Dále se vyvíjejí nové subkultury: hráči PC her, první virtuální komunity, v návaznosti na kyberpunk se rodí digitální avantgarda. Tyto všechny nicméně spojoval počítač.
Největší inspirací pro kyberkulturu byla v této etapě sci-fi. Dalšími zdroji byly: odkaz punku, feminismu, Foucaultovo pojetí moci a tělesnosti, McLuhanův přístup k technologii, informační společnost, Tofflerovy futurologické vize.
V 80. letech vzniklo literární hnutí Kyberpunk (podle B. Bethkeho), oživené Neuromancerem W. Gibsona, artikulované B. Sterlingem. Začíná radikalizace hnutí: kritika, antiutopie, proti systému stojící individuum, svoboda díky technologickým schopnostem.
Hacker se stává "datovým kovbojem" v prostředí sítě. Výzvou je mu crack cizího systému a vstup do nepřístupných systémů. Význam se blíží dnešnímu pojetí hackers. Staří hackers se od těchto nových distancují. Hacker původního významu => obdiv, hacker současného významu => ilegalita.

Poslední etapa ranné kyberkultury


Datuje se od cca poloviny 90. let a je ve znamení definitivního splynutí s mainstreamem.
V této době zásadně narostl počet uživatelů, PC se stává masovým médiem, dochází ke zpřístupnění jazyka nových médií. Kyberpunk ztrácí na významu a kritickou úlohu přebírá digitální avantgarda, charakteristická silným technooptimismem (magazín Mondo 2000). Kyberie- (D. Rushkoff), Digitální svět (N. Negroponte), Chaos a kyberkultura (T. Leary), Manifest kyborgů (D. Haraway).

Sociální a politické využití nových médií a nové komunikace


Politizace kyberkulturních témat a normalizace kyberprostoru je dalším prvkem v proměně kybekultury - Arthur Kroker: Data Trash (1994) upozorňuje na možnost ideologického zneužití kyberkulturní rétoriky.
Postupně sílí narace o kladném vztahu nové technologie a demokracie. Tato námětová linie se stává východiskem pro to, aby kyberkulturní vize získaly politickou přitažlivost a relevanci - díky tomu se rozvoj internetu a podpora technologické gramotnosti stávají státním zájmem. Americká vláda v polovině 60. let přichází s projektem Národní informační infrastruktury (globální šíření demokracie skrze PC technologií).
Síla počítačového průmyslu roste, vyvstává otázka nové ekonomiky, podporované zástupci počítačového průmyslu a založené na předpokladu, že internetový a počítačový průmysl je základem nového ekonomického vzestupu světových ekonomik.
Právní normalizace kulturního a společenského prostoru kyberkultury se projevovala masivní kriminalizací některých hackerských skupin v letech 1989-1991 - tzv. operace Sundevil.
Nebezpečí omezení v kyberprostoru vzrostlo po 11.9. 2001, kdy vše je "pod drobnohledem", kvůli možnosti "teroristické hrozby". Toto dává státu argumenty v prosazování kontroly internetu. Díky digitalizaci je snadná kontrola na informační a komunikační úrovni (efektivní zpracování množství dat jako jsou bankovní převody, emaily, online databáze). Možnost sledování konkrétního jedince nebo sociálních skupin, přicházejících do styku se síťovou technologií jsou značné. Digitální technologie v tomto směru se stává potencionálním mocenským nástrojem.
Reakcí kyberkulturních kruhů na tyto události byl vznik aktivit, profilujících se proti státní moci. Např. organizace: Electronic Frontier Foundation - oponuje nárokům státu na kontrolu kyberprostoru.

WWW jako médium svobody


Projekt digitálních médií byl od počátku spojen s duchem optimismu. Nesl naději na svobodu komunikujících a jejich vzájemnou rovnost. Druhá polovina 90. let se nese v duchu exploze digitality. Vztah mezi technologii, moci a subjektem je definována dvěma okruhy:
  1. Technooptimisticky: pokročilé ICT budou nástrojem posílení subjektu, jeho svobody a oslabení centralizovaných forem moci. Necentralizující charakter, oslabení hierarchie a centralizované mocenské skupiny, podpora tvůrčích a komunikačních schopností jedince.
  2. Technopesimisticky: ICT posílí kontrolní a mocenské mechanismy, které povedou k vytvoření nového mocenského systému. 


Technologie vytváří prostor nepodrobený moci ani formám organizace, nýbrž otevírají otevřený prostor, tzv. kreativní bezvládí, nalezení skutečné svobody. Odtržení od reálného světa, od jeho norem a struktur.
Svoboda je zapsána i v diskurzu hypertextového psaní, které je založené na absenci jednoho hlavního textu, ale hlavní je ten, který je zrovna aktivní, tedy čtený.
Zde i čtenář může být zároveň i autorem (příspěvky, zasahování do textu atd.). Prostředí WWW se podle Lévyho projevuje přístupem ke svobodné komunikaci, neomezenému přístupu k datům. Digitální sítě dle něj přinášejí možnost nového kulturního řádu - univerzality bez totality. WWW prostor nabízí mediální sebeprezentaci každému uživateli bez rozdílu. Je realizován v rovině diskusních fór, chatů, emailů a osobních webových stránek. WWW se stal "komunikační rájem".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stupex stupex | Web | 20. června 2015 v 0:51 | Reagovat

online půjčka bez 1 kč :-)

2 doozy doozy | Web | 15. ledna 2016 v 14:08 | Reagovat

sms pujcka online velvary [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama